Čokoláda a její historie

Je pro vás šálek kakaa nebo kostička čokolády každodenní samozřejmost? Už si bez toho neumíte život představit?

Čokoláda je starší než leckteré světové náboženství. První zmínky o ní se objevily již přibližně tisíc let před Kristem. Definitivně je pak vaření čokolády připisováno Mayům a Aztékům. Mayové do drcených, na slunci sušených a pražených bobů přidávali vanilku, Aztékové hořké mandle, pepř i med.

Do Evropy se čokoláda dostala v 16. století a ihned se stala sladkou výsadou šlechty a vyšších vrstev obyvatelstva především ve Španělsku a Francii. A protože Ludvík XIV. a Versailles určovali tehdejší módu, rozšířila se sláva hořkosladkého nápoje brzy do celého světa, resp. bohatého světa.

Cesta od lahodného nápoje k dnešní podobě čokolády ale byla složitá. Prvním krokem se stal objev Holanďana C. Houtena, který si v roce 1828 nechal patentovat hydraulický lis, za jehož pomoci byl schopen oddělit z kakaových bobů kakaové máslo. Velký zvrat nastal v r. 1847, kdy v britské firmě Joseph Fry & Sons zkombinovali kakaové máslo s práškovým cukrem a vyrobili tak historicky první tuhou čokoládu. R. 1879 se podařilo R. Lindtovi ještě o něco vylepšit už tak téměř dokonalý výrobní postup. Vynalezl způsob, jak odstranit přebytečnou vodu a na trh uvedl čokoládovou hmotu, která se po ztuhnutí neodolatelně rozplývala na jazyku a při rozlomení vydávala křupavý zvuk. Právě tak známe čokoládu dnes.


Než si pochutnáte na lahodné čokoládě, přečtěte si, jak dlouhou cestu musí urazit — od hořkého semene z tropických krajů, až po sladkou pochoutku ve vašich ústech.

 Kakaovník pravý je tropický strom, kterému se daří v rovníkových oblastech kolem 20. stupně severní a jižní zeměpisné šířky. Ideální je, když může růst ve stinném a vlhkém prostředí. Plodí a kvete po celý rok. Plodem kakaovníku je elipsovitá bobule, která vyrůstá přímo z kmene nebo spodních větví.
Zralé plody se ze stromů odsekávají mačetou nebo ostrým nožem nasazeným na bambusové tyči. Když sběrači plod otevřou, najdou uvnitř 20 až 50 bobů v bělavé dřeni, která má sladkou až trpkou chuť.Sběrači rozsekávají kakaové plody a ručně z nich vybírají boby i s dření. Nechávají je pak několik dní ležet přikryté banánovými listy. Dřeň při tom zkvasí neboli fermentuje a proběhnou chemické reakce, díky kterým boby dostanou čokoládově hnědou barvu. Potom se boby suší, a to buď na slunci, nebo pomocí horkovzdušných fukarů.
Po usušení se boby plní do pytlů a posílají se výrobcům čokolády po celém světě, ale především v Evropě a Severní Americe. Na půl kila čokoládových bonbonů jsou potřeba asi dvě hrsti sušených kakaových bobů.

Kakaové boby se dopraví do továrny, kde se očistí a vytřídí. Podobně jako se praží káva, aby se zvýraznila její chuť, praží se i kakaové boby, takže plně vynikne jejich čokoládové aroma. Boby se pak drtí a zbavují slupek. Oloupaná a rozdrcená jádra kakaových bobů jsou základní surovinou pro výrobu kakaa a čokolády.Rozdrcená jádra se dále melou, až z nich vznikne hustá tmavá pasta, které se říká kakaová hmota

Z tekuté kakaové hmoty se lisováním pod velkým tlakem získává kakaové máslo. Právě to je ten postup, na který přišel Holanďan Coenraad van Houten. Po vylisování kakaového másla zbude kakaový prášek. Když se kakaové máslo přidá do kakaové hmoty, vznikne lahodná směs, která je na nejlepší cestě, aby se z ní stala naše oblíbená vynikající čokoláda.